Po diagnostikování zápalu plic jsou bezezbytku lékařem předepisována antibiotika. Zda je příčina opravdu bakteriální či virová se u tohoto onemocnění neřeší. V případě bakteriálního původce zabijí přímo bakterie. U virového původu mají preventivní účinek, aby virem oslabené sliznice nebyly v zápětí napadeny bakteriemi. Na snížení horečky se používají běžně dostupné antipyretika, které navíc tiší i bolest na hrudi a případně hlavy. Pro usnadnění vykašlávání se volí mukolytika, která ředí hlen.
Při zápalu plic za žádných okolností nesmíme užívat antitusika, léky na tlumení kašle, neboť hlenem jsou s těla odváděny mrtvé bakterie/viry. Na viskozitu hlenu má vliv i dostatečný příjem tekutin, proto je tak jako u mnoha dalších nemocí nutné dodržovat pitný režim. Vhodnou teplotu a vlhkost by měl mít i vzduch. Příliš vytopená místnost se suchým vzduchem zbytečně dráždí sliznici plic. Léčba antibiotiky trvá zpravidla 10 dnů a je nutné ji dobrat až do konce, i když se po několika dnech dostaví úleva. Určitý klidový režim by měl být dodržován i po vyléčení, neboť organismus potřebuje přibližně měsíc, než se zcela zotaví s prodělané infekce.
Povětšinou není u zápalu plic hospitalizace nutná a pacienti zůstávají v domácím ošetření. Avšak u starých lidí s vážnějšími dýchacími potížemi či u jedinců s narušeným imunitním systémem je nutné přistoupit k hospitalizaci. Antibiotika bývají poté povětšinou podávána v injekční formě do svalu a dostatek tekutin a minerálních látek je doplňován kapačkou.