Zhoršující se příznaky zápalu plic nás dříve nebo později dovedou k lékaři, který se pustí do stanovení anamnézy. Nejprve se zajímá o přesné potíže, jenž nás sužují, jak dlouho a zda se zhoršují. Krom příznaků samotného onemocnění se bude zabývat i dalšími chorobami, jimiž trpíte. Nejen, že by mohlo za vyvolanými příznaky stát např. onemocnění srdce, ale případné další zdravotní komplikace by mohli zásadně ztížit léčbu.
Po stanovení anamnézy následuje fyzické vyšetření, kdy si vás poslechne, změří krevní tlak, prohmatá břicho a koukne do krku. Již na základě tohoto základního vyšetření lze u jinak zdravého jedince konstatovat diagnózu zápalu plic. Je-li přítomna horečka, zhoršené dýchání, sípot a zvýšená tepová frekvence je pravděpodobnost tohoto onemocnění větší, než 90%. Avšak k potvrzení diagnózy se odebírá vzorek krve. Zvýšený počet bílých krvinek poté jasně odhalí přítomnost zánětu. Krom potvrzení infekce se z krve vyhodnocuje fungování ledvin, hladina sodíku a u specifického sérologického testu lze odhalit přítomnost některých bakterii (Legionella, Chlamydie).
Krevní testy v mnoha případech, však potvrdí jen nepřímo, že v organismu došlo k infekci. Pro přímé potvrzení je nutné zhotovit rentgenový snímek plic, na němž je zánět jasně vidět jako bílé neprůhledné místo. I když je rentgen poměrně účinný v diagnostice zápalu plic, ne vždy se na něm musí projevit. Pneumonie není ve své počáteční fázi viditelná a podobně se zobrazuje např. i zjizvení plic. V těchto případech lze využít počítačové tomografie. V případě, kdy nezabírá nasazená léčba, odebírá se vzorek sputu pro kultivační vyšetření. Během něho je určen přesný pachatel onemocnění a je otestována jeho resistence na antibiotika. Určením citlivosti bakterie se následně mohou zvolit ty nejvhodnější pro její potlačení.